Německý krátkosrstý ohař - STANDARD
Standard č. 119/D z 5. 1. 1995
|
Deutscher
kurzhaariger Vorstehhund – německý krátkosrstý ohař
PŮVOD: Německo
|
 |
Krátký historický přehled:
Historie NKO začíná psy, kteří
bývali bráni pro lov pernaté zvěře do sítí, především v zemích Středozemního
moře a při sokolnickém lovu.
Přes Francii, Španělsko a Flandry
přišli ohaři na německé knížecí dvory, kde byla vlastnost „vystavování“ velmi
důležitá. Vystavující pes byl ještě více žádán, když byla zhotovena první
brokovnice (1750). Pernatá zvěř začala být lovena před psem v letu. To byl
stupeň k dalšímu přechodu od čistě vystavujícího ohaře k všestrannému
loveckému psu.
Již v roce 1897 vyšla první
Plemenná kniha NKO (Zuchtbuch D-Kurzhaar. Princ Albert ze Solmsů –Braunfeldu,
byl první který sepsal plemenné znaky pro toto plemeno a stanovil pravidla pro
posuzování tělesných tvarů a konečně také i jednoduchá zkoušková pravidla pro
lovecké psy. Dnes prochází NKO filtrem vypilovaného chovatelského a zkušebního
řádu. Ve standardu se stanoví, jak má vypadat všestranný pracovní lovecký pes.
To dává německému krátkosrstému ohaři schopnost, aby plnil všechny požadavky v
provozu myslivosti až do svého vysokého stáří.
VŠEOBECNÝ VZHLED:
Ušlechtilý, harmonický pes, jehož
stavba těla zaručuje sílu, vytrvalost a rychlost. Vzpřímený postoj, výrazné
plynulé vnější linie, suchá hlava, dobře nesený prut, přilehlá, hladká srst a
prostorné a harmonické pohyby jeho ušlechtilost podtrhují.
Důležité poměry míry: Délka
trupu by měla poněkud přesahovat výšku v kohoutku;
Povaha: Pevná, vyrovnaná,
ovladatelný temperament, letora ani nervosní, ani bázlivý, ani útočný –
agresivní;
Hlava: Suchá, výrazná, ani
příliš lehká, ani příliš těžká. Sílou a délkou odpovídá tvaru těla a pohlaví.
Tylní část hlavy: Dosti široká, ploše vyklenutá lebka se slabě zvýrazněným
týlním hrbolem, ne příliš hlubokou čelní rýhou se zřetelně utvářenými
nadočnicovými oblouky.
Stop: Jen mírně vyvinutý.
OBLIČEJOVÁ ČÁST HLAVY:
Nos: Poněkud vysunutý, nozdry
dostatečně široké, jakož i pohyblivé. Zásadně vždy hnědý. Jen když je základní
barva bílá je přípustný masitě nebo skvrnitě zbarvený nos.
Morda: Dlouhá, široká, hluboká a
silná, aby umožňovala psovi správné nošení zvěře. Hřbet nosu při pozorování ze
strany vykazuje lehké vyklenutí ve všech přechodech ušlechtile
zformovaného ramseského nosu až po nepatrné zvýšení nad přímou linii, u
psů toto silněji výrazné. Méně žádoucí, ale ještě přípustná docela rovná
linie nosu, zatímco proláklý (konkávní) nos je těžkou chybou.
Pysky: Přilehlé , nikoliv silně
převislé, dobře pigmentované. Z nosu spadají až po dělící bod skoro kolmo
dolů, pak probíhají plochým obloukem až do dobře výrazného koutku pysků.
Čelistní skus, zuby: Silné čelisti s
perfektním, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, při čemž má horní řada
řezáků přesahovat přes dolní a zuby mají stát v čelisti přibližně
(trochu) kolmo. Chrup úplný se 42 zdravými zuby, podle vzorce chrupu.
Líce – tváře: Silné, dobře
osvalené.
Oči: Střední velikosti, ani
nevystupují (vypoulené), ani zapadlé v jamce. ideální barva je temně hnědá.
Víčka dobře přiléhají.
Ucho: Přiměřeně dlouhé, vysoko a
široce nasazené, hladké a bez záhybů, těsně přiléhající k hlavě, dole tupě
zaobleny. Ani masité, ani příliš jemné. Délka ucha má při položení dopředu
sahat asi ke koutku pysku.
Krk: Délkou harmonicky k
celkovému vzhledu, k trupu se pozvolna rozšiřuje. Šíje svalnatá, lehce
klenutá. Těsně přiléhavá kůže hrdla.
TĚLO:
Horní linie: Rovná, mírně se
svažující, spáditá.
Kohoutek: Zřetelný
Hřbet: Pevný, dobře osvalený.
Trny obratlů mají být kryty svalovinou.
Bedra: Krátká, široká, svalnatá,
rovná nebo lehce klenut. přechod hřbetu do beder těsně a dobře uzavřený.
Záď: Široká a dostatečně dlouhá,
ne krátce sražená a spadá k prutu jen lehce, dobře osvalená.
Hrudník: Hlubší než širší s
výrazným předhrudím a pokud možno dozadu dosahující hrudní kosti. Hrudní kost
a loketní kloub mají ležet ve stejné výšce. Žebra dobře klenutá, ani
plochá, ani sudovitá. Zadní volná žebra správně směřující dolů.
Spodní linie: Elegantním
obloukem lehce vytažená, probíhající dozadu, suchá.
Prut: Vysoko nasazený, u kořene
silný, pak se zužuje, středně dlouhý. pro lovecké upotřebení krácen asi o
polovinu. V klidu spadá dolů, v pohybu je nesený vodorovně a ne příliš vysoko
nad linií hřbetu. Nesmí být nesen příliš křivě. V zemích kde zákonodárce
zakázal kupírování může být prut ponechán přirozený. Měl by dosahovat k hleznu
a měl by být nesen rovně, nebo lehce šavlovitě zakřivený.
KONČETINY:
Hrudní všeobecně: při pohledu ze
předu rovné a rovnoběžně, při pohledu ze strany stojí běhy dobře pod tělem.
Plece: Šikmo a dozadu celou
plochou přiléhající lopatka. Silné, suché svalstvo. Dobré zaúhlení mezi
lopatkou a ramenem.
Rameno: Pokud možno dlouhé a
suše osvalené.
Loket: Přiléhá k tělu, ale není
vtlačený, ani vně, ani dovnitř se stáčející, posazený daleko dozadu. Dobré
zaúhlení mezi ramenem a předloktím.
Předloktí: Rovné dostatečně
osvalené. Silné, ne příliš hrubé kosti.
Kloub zápěstní: Silný
Zápěstí: Minimální zaúhlení vůči
předloktí, nestojí příkře – strmě.
Přední tlapky: Kulaté až
lžícovité s dobře uzavřenými, dostatečně klenutými prsty. Silné drápy, hrubé,
odolné polštáře tlapek. Ve stoji směřují rovnoběžně a v pohybu nevybočují do
stran.
Pánevní končetiny všeobecně:
Pozorováno ze zadu přímé a rovnoběžné, dobře zaúhlené mezi pánví a stehenní
kostí.
Koleno: Silné s dobrým
zaúhlením mezi stehenní kostí a kostmi bérce (holenní a lýtková kost).
Bérce: Dlouhé svalnaté a
šlachovité. Dobré zaúhlení mezi bércem a nártem.
Hlezenní kloub: Silný
Nárt: Stojí kolmo a je silný.
Zadní tlapy: Kulaté až
lžícovité, s dobře uzavřenými, dostatečně klenutými prsty. silné drápy. Hrubé
odolné polštářky tlap, stojí rovnoběžně, za stoje i za pohybu nevybočují ani
dovnitř, ani vně.
Pohyb: Prostorný, s velkým
záběrem a odpovídajícím výkrokem v předu i vzadu. Pohyb rovnoběžný, přitom
správně vzpřímené držení těla. Mimochod je nežádoucí.
Kůže: Napjatá, bez záhybů.
Osrstění: Kvalita srsti krátká a
hustá, na omak má být hrubá a tvrdá. Na hlavě a uchu má být a řidší a kratší.
Vespod prutu nemá být nápadně delší. Srst má pokrývat celé tělo.
Barva:
a) hnědá bez znaků; hnědá s malými
bílými nebo stříkanými znaky na hrudi a končetinách;
b) tmavý hnědý bělouš s hnědou
hlavou, hnědými plotnami nebo skvrnami. Základní barva takového psa není
hnědá s bílou, nebo bílá s hnědou, ale srst vykazuje tak důkladnou směs hnědé
a bílé, že z toho vzniká pro praktickou loveckou potřebu cenný, nenápadný
zevnějšek. Na vnitřní straně končetin, jakož i na špičce prutu je zbarvení
poněkud světlejší;
c) světlý hnědý bělouš s hnědou
hlavou, hnědými plotnami, skvrnami, nebo bez ploten. Při tomto zbarvení se
vyskytují hnědé chlupy v menšině, převládají bílé chlupy;
d) bílý s hnědou kresbou na hlavě,
hnědými plotnami nebo skvrnami;
e) černá barva v týchž odstínech
jako barva hnědá, respektive barva hnědého bělouše. Žluté pálení se připouští.
f) lysina, šňupka nebo stříkané
pysky jsou přípustné;
Velikost: Výška v kohoutku u psů
62 až 66 cm, u fen 58 až 63 cm;
Chyby: Na každou odchylku od
vyjmenovaných bodů se hledí jako na chybu, jejíž hodnocení by mělo být v
přesném poměru ke stupni odchylky.
Zvláště:
- chyby ve výrazu, chyby v
pohlavním typu;
- příliš krátká morda;
- příliš silné, nebo
příliš malé pysky;
- příliš dlouhé, příliš
krátké, příliš těžké, příliš úzce nasazené, nebo vytočené ucho;
- příliš světlé oko,
světlé žluté (dravčí);
- chybění celkem 2 zubů
(P1 aM3) z celkem čtyř zubů P1 a 2 zubů M3 mhou chybět nejvýše 2 zuby;
- volný lalok hrdla;
- lehký kapří hřbet;
- příliš krátká záď;
- strmá záď;
- příliš hluboký hrudník;
- lokty vytočené navenek
nebo dovnitř, vbočení nebo vybočení prstů;
- úzký nebo široký postoj;
- lehce sudovitý postoj,
lehký kravský postoj, úzký postoj;
- prut nesený vysoko nad
hřbetem, nebo silně zkroucený;
Těžké chyby:
- těžkopádná lymfatická,
hrubá stavba těla;
- špičatá morda;
- prohnutý konkávní hřbet
nosu;
- výrazný stop;
- nos masitě zbarvený,
skvrnitý (kromě bílé základní barvy);
- klešťový skus, jakož i
částečně kleště. (U psů starších 4 roků nemají tak zvané stařecké kleště žádný
vliv na hodnocení, pokud potvrdí klub NKO, že na předchozí chovné přehlídce
pes měl zjištěn korektní skus).
- zřetelný kapří hřbet,
lehce spadavý hřbet;
- podstatně chybějící
hloubka hrudníku, nevýrazné předhrudí, příliš plochý nebo sudovitý hrudník;
- silně navenek nebo
dovnitř vytočené loketní klouby;
- měkké, silně zvýrazněné
zápěstí, roztažené prsty;
- těžkopádná chůze;
- silně kravský nebo
sudovitý postoj jak ve stoje, tak v pohybu;
- přestavěná vysoká záď;
- odchylky víc než 2 cm od
stanovené kohoutkové výšky.
Vylučující vady:
- hrubé odchylky od
pohlavního výrazu;
- veškerý druh slabého
temperamentu (nervů);
- chybění více než 2 zubů
P1 a M3, chybění jednoho nebo více zubů ostatních, neviditelné zuby platí za
chybějící zuby pokud klub NKO nepotvrdí, že na předchozí chovné přehlídce byla
zjištěna jeho existence;
- předkus nebo podkus,
křížový skus jakož i všechny přechodné formy k nim;
- hodně volná víčka,
ektropium, entropium, distichiasis (dvojitá řada řas);
- silně sražená záď,
zakřivení obratlů;
- deformovaný hrudník,
např. zaškrcený hrudník;
- chyby varlat;
- vlčí prsty a paspárky;
- rozštěpení čelisti a
patra;
- nadbytečné zuby mimo
řadu zubů;
Psi musí mít dvě zřejmá, normálně
vyvinutá varlata, která se nachází v šourku.
převzato z http://rytirmalovec.wz.cz/ohar/ohar.htm